1) Praktický lékař a svět.
Všude na světě, i
v silných ekonomikách jako USA, se funkce PL
ukázala historicky jako
nepostradatelná, jeho přímý
vyvíjející se kontakt s jednotlivými
pacienty
je fundamentem medicíny i v současné době a to pro
svou ekonomickou
výhodnost. Letitá znalost klientů a dobrá znalost
oblasti primární medicíny (u
nás však jako entity nedoceněné)
přináší celkově do systému nakonec
úspory, bez
nichž by se systém i nejvyspělejších zemí
neobešel. Obecně se ve světě vynakládá
na primární péči mezi 15-25% rozpočtu na
zdravotnictví. V kulturních zemích je
čistý výdělek praktického lékaře někde
okolo 4-5 násobku průměrného výdělku v zemi
a nikdo se nad tím nepozastavuje. Je to považováno za
spravedlivou odměnu pro tento charakter práce.
2) Praktický lékař v ČR versus stát a zdravotní
pojišťovny.
V roce 1993 provedla všechna zdravotní
zařízení (OÚNZ) masové
zbavení se obvodních lékařů. Ti se, teoreticky,
stali svobodnou profesí, ale
fakticky neoficiálními zaměstnanci zdravotních
pojišťoven. Ty s nimi
nemají žádnou servisní a režijní
námahu, lékař si sám musí řešit
vše od nákupu
receptů, shánění personálu, přes
účetnictví až po odvoz popelnice. V systému
placení je pak posledním v žebříčku a dostane
něj, co zbylo. V této zemi
je to někde okolo 3% rozpočtu na zdravotnictví. Tento objem se,
přes nárůst
ekonomiky, rok od roku stále zmenšuje, což je víc
než prapodivné. “Valorizace“ ani
zdaleka nekopírují ekonomický nárůst země.
Ještě horší však je, že už
výchozí
částky stanovené při vzniku našeho nového
zdravotnictví, byly pozůstatkem
socialistického odměňování pracující
inteligence, takže celý systém je
deformovaný již od samého počátku. Dříve
proklamované sbližování
s ostatním světem (až se ekonomiky vyrovnají) se
nekoná, právě naopak
propady se ještě zvětšují, neboť obchodníci
s léky zdravotnickým
materiálem, zdravotnickou technikou a majitelé
privatizovaných nemocnic se
nechtějí pustit tak snadných a
narůstajících výdělků. Obor
všeobecného
praktického lékařství se tak za dvacet let
demokracie stal v podstatě finančně
nezajímavým, ostatně jako celá medicína.
Proto personálně stagnuje a příliv
nové generace je prakticky nulový. Establishment
v současné době vymýšlí
různé konstrukce ohodnocení, ale bez
přidání peněz do systému. Je to nesmysl. Prostě
z mletého masa, kterého je deset deka se
udělá jenom jeden karbanátek a ne
deset porcí svíčkové po patnácti
dekách. Celý problém spočívá
v nevůli
rekonstrukce zdravotnictví, se kterou by byla nutně
spojená redukce sítě lůžkových
zařízení, kterou jsme zdědili po studené
válce a jejíž rozsah v podstatě
kopíruje nároky vojenské zdravotnické
služby v případě válečného konfliktu
v teritoriu střední Evropy. Lůžková síť ale
byla a je nenápadně privatizována
a toto vlastnictví znamená pro majitele úžasně
snadný, téměř bezpracný a bezrizikový
příjem peněz. Profesní risiko nesou zaměstnaní
lékaři. Jsou zastrašováni, že v
případě zrušení nemocnice přijdou o
práci… Nesmysl, mohou přeci klidně pracovat
ambulantně. Pro ilustraci: nemocnice o 250 lůžkách má
roční obrat cca 300 milionů.
Podle známé poučky, že 3% se dají vytáhnout
z čehokoliv nám vyplyne, že
ročně dá taková nemocnička „bokem“
svému majiteli 10 miliónů na přilepšenou. A
máme po transformaci…
3) Praktický lékař a orgány státní správy.
Přestože právní
normy ukládají jinak, veškerý servis pro
MPSV a další státní a správní
orgány
je vyžadován od praktických lékařů. Smutné
je, že ceníky ani nerespektují ceny
které by byly v souladu s platnými
vyhláškami. Pomiňme fakt, že suplujeme
v podstatě neexistující posudkovou službu.
Vážnější je, že celou agendu kolem
práce neschopných a posudkové činnosti
děláme zadarmo.
4) Praktický lékař a ostatní zdravotnická zařízení. V celém zdravotnictví stále přetrvává socialistický model, ve kterém je praktický lékař bezplatnou servisní organizací pro ostatní segmenty zdravotnictví. Zvláště v současné době to ale začíná být problém, protože zdravotnická zařízení na nás přenášejí nejen práci ale i další náklady. Je to přežitý systém, který bude nutno zlikvidovat.
Závěr: Pacienta tedy máme. Přišel po svých. Anamnézu jsme vypracovali. Klinické vyšetření je provedeno a pracovní diagnóza stanovena. Nyní nás čeká rozhodnutí o strategii terapie a výběr optimálního postupu. K úspěšné léčbě je potřeba i Vaší pomoci a spolupráce. Nerozhlížejte se kolem sebe, o Vás hovořím! Připojíte-li se k nám i Vy, máme šanci... V pravý okamžik dostane CNS pacienta signál, že se blíží medicinman s léčivým přípravkem. Tento okamžik bude startovním výstřelem i pro nás, Praktiky.cz .