Syndrom
vyhoření
neboli "burn-out syndrome" u praktických lékařů
Jde o
psychický stav, který postihuje toho, kdo pracuje s lidmi nebo je s nimi v
kontaktu a je svým způsobem závislý na jejich odezvě a hodnocení. Jde o ztrátu profesionálního zájmu a osobního
zaujetí nebo o vyhoření jako výsledek
procesu, v němž jsou PL intenzívně zaujatí určitým úkolem a pak ztrácejí své
nadšení. Stojí za tím chronický stres.
Stres se prohlubuje, zvyšuje se únava, pocity
opotřebení, zklamání. Otevírá se otázka, zda se dotyčný rozhodl správně,
když dělá právě tuto práci. To vede k dalšímu poklesu výkonnosti, k úzkostem,
které se mohou rozvinout v depresi.
Klasická je nedělní odpolední deprese, která kulminuje v pondělí ráno při
vidině pracovního týdne.
Ze zaměstnání, které bylo původně
posláním, se stává neskutečně těžké
břímě, které už nelze vléci dál.
Příčiny
tohoto stavu :
- Společenský
symptom ‘’poslání’’ je
nástrojem k vydírání všech
pracujících zdravotníků.
- Chronické přetížení ve smyslu odborné i právní odpovědnosti.
- Přenesená ekonomická zodpovědnost. Regulace ze strany pojišťoven,
kdy praktik má rozhodnout z ekonomického pohledu, co komu může poskytnout.
- Konzumenti mají právo na vše, nejsou ale povinni nic.
- Přetěžování praktiků různými doporučeními všech ostatních .
- Pojišťovny nemají žádnou odpovědnost za své klienty.
- Společenské ohodnocení lékařů je vysoké, ekonomické je na úrovni
70.-80. let 20. století.
Z těchto
příčin nastupuje frustrace, kdy se
ptáme po smyslu naší práce.
Z
frustrace buď přejdeme do apatie, ve
které vydržíme až do důchodu, nebo začneme dělat revoltu.
Apatičtí
kolegové, kterých je už valná většina a jen čekají, co za ně kdo udělá a
vyjedná, jsou největší brzdou pokroku.
Revoltující
menšina ‘’rebelové’’ začínají
pracovat s nadšením na změnách. Když ne
teď, tak kdy ?
Co
dělat? Navštívit psychologa či
psychiatra je téměř nevyhnutelnou nutností. Ten bývá též velmi často
frustrován.
Pokud to
jde, tak je dobré najít rozptýlení v rodině, s přáteli. Neuzavírat se před
společností /nikoho už nechci vidět, ani slyšet/, věnovat se svým zálibám.
Nepropadnout závislostem, k nimž patří zejména alkohol nebo léky.
Již v
90. letech prof.Ing.V.Klaus nositel mnoha doktorátů radil lékařům ať jdou
prodávat párky.
Když jsme tak postradatelní, pojďme všichni prodávat párky od 1.1.2008.