Zpět na hlavní stránku

Svobodu nebo otroctví?

 

Od Listopadu máme již dlouhou řadu ministrů zdravotnictví, že už je skoro nikdo nedokáže vyjmenovat. A všichni mají bez rozdílu partaje společné to, že jen mluví o reformě, ale skutečnou reformu nepřipravují a všichni ve skutečnosti usilují o zachování netransparentního status quo.

O skutečnou reformu spočívající na obnově kvalitního vztahu mezi lékařem a pacientem se ani ODS ani ČSSD nesnaží. Dosavadní postupy obou stran směřují jen k destrukci tohoto křehkého a důvěrného vztahu. Můžeme jen planě přemýšlet, zda příčinou může být protekční a korupční vysávání námi odevzdané zdravotní dně, provize na zaprodávání naší zdravotní daně dravému finančnímu kapitálu, či spekulovat a dalších příčinách. Pacienti jsou hecování proti lékařům a lékaři proti pacientům.

Ministerstvo zdravotnictví bez rozdílu strany, která ho momentálně vede, se snaží o maximální ovládnutí všech aktivit v resortu do posledního detailu, do posledního haléře. Bez ohledu na deklarované politické orientaci strany ODS i ČSSD politici usilují o totální, centralistický, socialistický dirigismus a my jen čekáme, kdy politici pochopí, že toto nikdy nedokáží.

To základní pro dobrý chod zdravotnictví je svoboda přinášející přirozenou odpovědnost a tvůrčí iniciativu pro všechny subjekty ve zdravotnictví, bez které žádnou skutečnou reformu nikdo neudělá. To platí jak o pacientech, tak o lékařích, o pojišťovnách a o všech dalších.

Stát by měl ručit jen za dohled nad pojišťovnami a nad vymahatelností práva. Stát může dělat jen to, co skutečně dokáže. Na rozhodování o kvalitě a kvantitě zdravotní péče lékařů by stát měl ctít funkci lékařské komory a tu vést k zodpovědnosti, pokud toto nezvládne. Je absurdní, jak stát usiluje o ekonomickou regulaci lékařských praxí a nevadí mu, že brání rozvoji kvality zdravotní péče.

Je podivuhodné, jak ten socialismus v sobě vláčíme dále sebou i po Listopadu. Stát usiluje převzít funkci komory, a proto se snaží omezit její pravomoci eventuelně ji vůbec zrušit. A přitom politikům vůbec nevadí, že suplovat funkci komory nedokáží.

Stále mnozí z nás opakovaně poukazují na to, že je nefunkční zvrhlostí odejmout pacientovi pravomoci uzavírat individuální smlouvu s pojišťovnou na optimální zdravotní péči a nutit ošetřující lékaře do uzavírání smluv na omezování této péče.

Proč dosud u nás neexistuje žádná skutečná zdravotní pojišťovna s různými pojišťovacími produkty, ze kterých by si mohl pacient svobodně vybírat spoluúčast, která mu vyhovuje? Proč musí pacient lékaři stále jen nelegálně projevovat svou vděčnost a nemůže mu ji vyjádřit zákonnou cestou? Proč musí pacient žít jen prostou iluzí, že má nárok na veškerou péči, na kterou si vzpomene, když to není pravda? Proč nemá pacient právo si tuto péči legálně koupit, když ji chce nebo je pro něho prospěšná a náš systém na ni nemá peníze? Proč stát nechává nevzdělané občany zmítat se mezi nejrůznějšími pseudolékaři, pseudoléky, pseudometodami léčby a brání rozvoji důvěrného vztahu mezi pacientem a jeho ošetřujícím lékařem, který jediný to může eliminovat?

I poúnorová éra pohrdající ekonomickými zákony důsledně zachovala lékaře v organizaci zdravotnictví. Dnešní politici preferují ekonomické exploatátory lékařů, protože nemají zájem o kultivaci vztahu mezi pacientem a jeho ošetřujícím lékařem. Bohužel, destrukce tohoto vztahu se nám vymstí všem, pacientům, lékařům i politikům. Zisk z toho budou mít jen ti preferovaní ekonomové. Ale to by nemělo být cílem zdravotnictví, vyždímat zdravotní daň z občanů a uštvat pacienty obíháním lékařů a uštvat lékaře narůstající byrokracií.

 

Cílem zdravotnictví by měl být zdravý pacient a spokojený jeho ošetřující lékař.

 

                                                                                                        MUDr. Bohumír Šimek

Zpět na hlavní stránku