Zpět na hlavní stránku

Povídání o VZP a nejen letní
aneb
jak doktoři okrádají VZP?

Jeden kolega navrhl, abychom se bránili pomluvám VZP tím, že na dveře ordinace umístíme následující text : VZP říká, že jsem zloděj. Pokud tomu věříte, najděte si jiného lékaře. Pokud tomu nevěříte, najděte si jinou pojišťovnu.

Když jsem o tom přemýšlela, vzpomněla jsem si na řadu vlastních zážitků, které byly někdy tak stresující, že jsem je vědomě i podvědomě zasouvala na dno svých vzpomínek. Ale protože historie se opakuje a zloděj křičí Chyťte zloděje!, postupně se mi vybavují.

Kapitola první

Žádný učený s nebe nespadl, ale blbce jakoby shazovali

Na začátku byla tma. Nejdřív z nás soudruzi z OÚNZů, kteří se najednou objevili na úřadech a zdravotních referátech nejrůznějších úrovní nadělali "soukromníky", když nám umožnili pracovat "soukromě" ve stávajících zařízením, protože nejdřív "zprivatizovali " ambulance, a teprve řadu let poté, co na ně nikdo nevydělával, byly jaksi zrušeny i ty jejich židle. Nakonec proč by ti doktoři nemohli ukázat, jestli jsou schopni se uživit, že? A jestli je nade mnou nějaký bůh, ví, že jsem nechtěla soukromničit. Ale závodní ústav národního zdraví mě propustil hned po důchodci Vaškovi Ř., tak mi nic jiného nezbylo. V nemocnici mě ujistili, že by mě vzali, ale samozřejmě jako kvalifikaci mi budou počítat jen to, co jsem v rámci kolečka absolvovala na jejich oddělení - rok na interně nebo 4 měsíce  na chirurgii. To se mi po 15 letech praxe nezamlouvalo, tak jsem šla na radu k úspěšnému podnikateli - dobrému kamarádovi. Ten mi ze svých zkušeností předal stručnou radu : Budeš mít dost zákazníků ? Tvrdila jsem, že ano. To se i stalo. Tak se uč zákony, protože musíš znát pravidla, abys věděla, co si můžeš dovolit a co musíš dělat přesně podle zákonů. Tak jsem se učila - tedy ve dne začínala od nuly - moje sestřička byla mým prvním pacientem, zakládala jsem si karty, dojednávala smlouvy - a že to byl problém se stávajícími státními zdravotnickými zařízeními! Např. mi odmítli aplikovat morfium pacientovi umírajícímu na zhoubný nádor, protože jsem s nimi nesloužila LSPP - sloužila jsem v okrese, kde jsem pracovala dosud. V noci jsem studovala zákony, takže za dva roky, když došla privatizace na OÚNZ, chodili za mnou kolegové na radu. Taky jsem se musela naučit účetnictví, protože na účetního jsem neměla. Taky jsem se musela naučit pracovat na počítači, protože na pobočce VZP mi suše oznámili, že data jim musím předávat na magnetických mediích a ostatní je nezajímalo. Naštěstí měla sestřička známé ve firmě, která odložila svůj první PC, aby se zaměstnanci nehádali, kdo si ho vezme pro děti na hraní a počítač od nich vymámila. Pak jsem se vrhla na vzdělávání. Udělala jsem si rehabilitační minimum, protože když jsem chtěla koupit zařízení mé ordinace od posledního zaměstnavatele, musela jsem koupit všechno, tedy i přístroje pro rehabilitaci. Jedním z přístrojů byla diatermie, která při prvním zapojení zlikvidovala síť ve třetině obce a způsobila nejen tmu, ale i první problém s VZP. Aniž bych to tušila, neboť jsem ještě dosti často pracovala metodou zkouška-omyl, se od následujícího dne ukládaly veškeré zápisy mně neznámým způsobem, takže při vyúčtování byly účtovány dvakrát. Když to na VZP zjistili, nabídli mi, že když přijedu okamžitě, že tam mají experta přes program, který nám tehdy doporučili a že on mi to oddělí. Neoddělil ani po čtyřech hodinách čarování na dvou počítačích. Tak jsem vzala disketu, všechna data vytiskla, v počítači celé účtování vymazala den po dni - program to naráz neuměl, a pak seděla celý den u počítače, dcery se střídaly v předčítání údajů a já vytvářela nové podklady pro účtování. Z dnešního pohledu bych se tehdy měla stydět poprvé, že jsem chtěla VZP okrást dvojím účtováním.

Kapitola druhá

Svoboda může být zachována jen sledováním principů a je ničena sledováním účelnosti

Když VZP zjistila, že doktoři si píšou všechny výkony, které udělali a prý nesrovnatelně víc těch, které neudělali, označili nás poprvé za zloděje. Když nám zavedli KKVP (kombinovanou kapitačně výkonovou platbu), přesvědčovali nás, že je to pro naše dobro. Do té doby nám totiž banky odmítaly půjčovat peníze, protože smlouvy na půl roku se jim zdály  vrabcem v hrsti, který ani renomovaného lékaře nezaštítí. A tak abychom byli pro banky důvěryhodnější, slíbili nám politici " jistotu příjmů za registrované pojištěnce". Ale ihned nato nás začali zase osočovat, že si krademe pacienty. Tehdy ještě šlo kontaktovat tzv. registrační centrum, kde měli za úkol dohlížet nad zaváděním registrací . Když se mi několikrát stalo, že celý soubor pacientů, kteří u mne v té době byli v pracovní neschopnosti a pravidelně chodili na kontroly, vypadl v registru, nedostávala jsem za ně zaplaceno a naopak jsem byla pokutována za velké množství ošetřených údajně neregistrovaných. Nechávali jsme pacienty znovu podepisovat registrační listy - několik z nich i čtyřikrát - abychom dokázali, že u nás jsou registrováni. Ale po osobní návštěvě sklepa VZP jsem pochopila, že druhá část  registračního listu, kterou měla VZP použít k zaregistrování pacienta u příslušného lékaře v jejich databázi, se k tomu účelu ale vůbec neužívá a že všechny námi pravidelně zasílané kopie se prostě válely na hromadách ve sklepě. V zákoně byla díra a VZP nebyla povinna tuto práci dělat.

Požádala jsem proto registrační centrum o seznam pacientů, které mi VZP uznala jako registrované k určitému dni. Tentýž den jsem si vytiskla seznam registrovaných z mé kartotéky. Když jsem tyto dva seznamy porovnávala proti sobě, našla jsem 42 % chyb. Prostě některé pacienty mi přiznali, aniž bych je měla v péči a jiné nikoli. Když jsem se na Registrační centrum dovolala naposledy, informoval mě vedoucí, že bohužel PC program, který nám VZP doporučila ke komunikaci, sice inzeroval, že oddělí registrované pacienty od neregistrovaných, ale neuměl to. Takže se mi jako registrovaní objevili všichni pacienti, kteří kdy prošli mojí ordinací. Manžel v té době dělal předsedu odborů v nemocnici a já jsem mu vedla dokumentaci. A protože jsem v té době neměla k dispozici jiný program, měla jsem v tom svém jediném i seznam pracovníků nemocnice, takže i všichni zaměstnanci se mi objevili jako registrovaní. Asi po deseti dnech volal ještě vedoucí Registračního centra, že posílají disketu s inovací programu, který už opravdu oddělí registrované, takže jsem se domnívala, že všechno se tím spraví. Ó, blahoslavení chudí duchem, ale v té době jsem ještě nevěděla, že patřím k těm nejchudším. Další rok jsme četli v novinách nejrůznější prohlášení na téma, jak si doktoři kradli pacienty, vykrádali celé kartotéky, ale jak to bylo doopravdy, to nikdo nechtěl slyšet. A tak jsem psala i ministru zdravotnictví, prezidentu ČLK, SPL a množství dopisů zdravotním pojišťovnám. Několikrát jsem psala kolegům i potvrzení pro ZP, že u mne není jejich pacient registrován, ale je u mne jen v závodní péči, aby s nimi VZP vůbec byla ochotna jednat. Jednou se mi omlouval kolega z Jihlavy, že při psaní rodného čísla své matky se přehmátl a jako registrovaná u něj vypadla moje pacientka, která na VZP i psala, že v Jihlavě nikdy nebyla, já jsem přidala vyjádření kolegy, že šlo opravdu o přehmat. Přesto jsem rok neměla pacientku de iure ve své péči, ale de facto jsem jí musela psát i převozky, které mi samozřejmě zvyšovaly náklady za neregistrované, takže jsem za ní platila pokuty. Prostě Augiášův chlív bych snad uklidila snáze. Po několika letech intenzivních kontrol a opakovaných vypisováních registračních listů se nám podařilo registr jakž takž přiblížit skutečnému stavu. Tehdy se ředitel místní pobočky urazil, když jsem mu řekla, že organizace spravující miliardy by neměla mít takový binec v registru, od něhož se odvíjejí všechny další sledované položky. Tvrdil mi, že v registru mají pořádek, který jim umožnil rozkrýt naše zlodějské praktiky.

Kapitola třetí

Větší význam mají dobré mravy, než dobré zákony

Pohledávky za zrušenými zdravotními pojišťovnami. Sice stát či kdo určil, kdo bude naše pohledávky vyřizovat, musela jsem si koupit kopírku, protože na obecním úřadě jsem byla několik hodin, než jsem pro všechny ty zaniklé pojišťovny okopírovala všechny doklady tolikrát, kolikrát o ně požádali. Ale skutek utek. Prostě odvedli jste práci, doktoři, tak snad byste nechtěli ještě peníze?! Někteří ani nestihli udělat smlouvu, ti prostě měli štěstí. My jsme měli v péči převážnou většinu bývalých pracovníků uranového průmyslu, po hornické pojišťovně zůstaly pohledávky značné výše. Ale ani tehdy, ani dnes se k tomu politici ani zdravotničtí předáci nevyjadřují. To bylo riziko podnikání, ale státem regulovaného, tak jakým právem o nás mluví jako o podnikatelích?

Pohledávky za ošetřované Slováky, a to výhradně pojištěnce VZP, která měla se slovenskou VZP mezinárodní smlouvu o proplácení poskytované zdravotní péči. Po pěti letech, kdy nám výkony propláceli, nám je zase všechny naráz strhli, protože slovenská strana je odmítla uhradit. Pět let práce zadarmo, protože se politici a úředníci nedohodli. Tak jsem začala žádat platbu v hotovosti. Revizní lékař VZP mi tehdy vyhrožoval ukončením smlouvy, ale protože po právní stránce byly účty v pořádku, fungovalo to několik let. Protože jsme měli v závodní péči hodně Slováků, měli jsme i zpětnou vazbu. Pojištěnci slovenské VZP nedostali proplaceno nic - Ústavou zaručené právo se na ně jaksi nevztahovalo, pojištěnci ostatních pojišťoven dostali úhrady zcela bez problémů. Pořádek a právo chápala VZP i na Slovensku tak nějak po svém.

Kapitola čtvrtá

Jedině ten, kdo nic neví, musí všemu věřit

Registrovaná pacientka, která byla pojištěna u VZP - pět let jsem o ni pečovala, což zejména v době, kdy jí umíral syn, bylo náročné. Za pět let byla i třikrát provedena preventivní prohlídka s komplementárními vyšetřeními lege artis. Po pěti letech mi VZP strhla platby za celou tu dobu s odůvodněním, že paní byla pojištěna u jiné zdravotní pojišťovny, takže si mám nárokovat všechno u ní. Ale podle smluv mohu nárokovat péči jen za tři měsíce zpětně. Kdo zavinil, že se VZP domnívala, že paní je její a proplácela pět let péči, kterou ale neměla proplácet, protože pacientka -státní pojištěnec -byla pojištěna jinde? To přece není podstatné, podstatné je to, že jsem ji pět let ošetřovala zadarmo. No, ti doktoři přece strašně kradou!

Pacientka, která havarovala v Liberci, kde ji operovali, jela na pooperační kontrolu na pozvání liberecké chirurgie. Kdo vypíše převozku na sanitu? No přece praktik, od toho je. VZP ovšem naznala, že kontrola mohla být provedena v bližším zařízení, na což jsem upozornila otce pacientky, když vypsání žádal. Řekl mi, že při následující kontrole již dcera dostane veškeré nálezy s sebou a další kontroly bude absolvovat v bližším zařízení. Ale že se bojí jet svým autem, protože minule, když se potřeboval vymočit, dcera skočila za volant a zase havarovala. V té době jsme žádali o invalidní důchod pro manickou poruchu, která byla příčinou už první havárie. Dcera důchod dostala, do další péče byla předána do nejbližšího zařízení, ale převoz jsem musela zaplatit já, protože přece chirurgové nebudou psát převozovku a hlavně - jim by VZP tehdy náklady nenaúčtovala.

Špatně pohyblivý pacient, kterému jsem pro preskripční omezení nesměla napsat Duphalac, doporučený internistou. Žádala jsem VZP, aby pro tento jediný lék nemusel pacient dojíždět k internistovi, protože to znamenalo převoz sanitou tam a zpět, dále VZP proplatila kód výkonu odbornému lékaři a nakonec i lék v plné výši. Přestože uznávali, že mnou navrhovaný způsob preskripce u praktika je levnější, v zájmu šetření to nesměli povolit.

Kapitola pátá

Růžová barva došla

O tom, jak jsem byla VZP pokutována ve výši 115 000 Kč za překročené náklady, které prokazatelně pohltila péče o devět umírajících, jimž jsem si dovolila dopřát ten luxus, že směli umírat doma, jsem už psala - vyšlo v MF Dnes. Zastala se mě i odborná společnost pro studium a léčbu bolesti, že můj postup byl naprosto správný, ale VZP nezohlednila nic. Na léto 2005 hned tak nezapomenu - musela jsem použít kreditní kartu úročenou 35 %, abych měla několik měsíců na výdaje na domácnost. Tehdy jsem se zařekla, že to bylo naposledy a od té doby pravidelně pacienti v čekárně mohli číst přehledy o platných " pravidlech" VZP, přesněji řečeno o všem, co jim podle " smlouvy" nesmím napsat. Když se dožadují něčeho, na co mají podle médií nárok, požádám je, aby mi to přinesli písemně z VZP, že mi to nebude

započteno do " regulací" a zatím mi to ještě nikdo nedonesl. Fakt, že VZP lidem nepotvrdí písemně, že mají nárok na to, co jim  ústy svých mluvčích, Svazu pacientů a dalších "garantuje", už přesvědčil nejednoho klienta VZP, že když to VZP neproplatí jim, neproplatí to ani mně.

Kapitola šestá

Rady jsou to, co moudří nepotřebují a hloupí nepřijmou

Doufali jsme, že konec "smluv" v červnu 2006,nám uvolní ruce a budeme si moci konečně dojednat opravdové smlouvy - těch třicet dodatků za pět let, kterými VZP stále více omezovala péči o své klienty, už měnilo podstatu původních smluv na diktát, který nebylo možno dodržet, chtěl-li lékař pracovat lege artis. A ejhle: přišel ministr Rath a protože prý dostal za úkol ušetřit hodně a rychle - ta razance pana premiéra je všeobecně známá a uznávaná - vymyslel vyhlášku, která vešla do dějin. Pokuta za prevence a očkování, které musím provádět podle jiných zákonů, jen u mne činila 24 000 Kč - při 740 registrovaných pojištěncích VZP. A to jsem ještě část závodů přesvědčila, že prevence provedeme v dalším pololetí, protože skvostná Rathova Vyhláška měla platnost do 30.6.2006. Proto ji mohl zrušit jen pan ministr Rath v době její platnosti, poté již ji podle našeho práva (čtete dobře, mluví se o právu) zrušit nelze.

Kapitola sedmá

Pane Bože dej, když už nemůžu, abych aspoň nechtěl

A tak se zase sáhlo po staronové zbrani v zemi české a moravské - když nechtěli ukrátit voliče a doktorům přidat, rozdmýchávají zase zášť a závist. Prostě doktoři kradou, a to zrovna v milionech, a prakticky všichni, protože výjimky asi jsou, ale VZP je nejspíše taky nezná. Šéfredaktor MF Dnes sice omluvil nehoráznost článku ze dne 9.8.2007 zájmem o zvýšení prodeje, protože jen úderný a krátký nadpis " prodává", ale slovo zpátky nevezmeš. A proto musím pokračovat, i když nejen čtenář už je z toho nyní unaven. Lékaři také stárnou, docházejí jim síly a přesto pořád ještě nechtějí sklouznout na úroveň všech těch kritiků, kteří místo presumpce neviny a pranýřování konkrétních viníků se už setrvačností otírají o ty, kteří se pro chronické přetížení nebrání dostatečně. Prostě život je boj, takže: doktore bojuj. Slušnost je vnímána jako slabost a pro slabé nemá tato společnost pochopení. Ústy mluvčí VZP se taky veřejnost dověděla, jak ti doktoři kradou, protože jim vyjde i víc odpracovaných hodin, než má celý den. Snadno, milý soudící, snadno. Když provádím prevence na rizikovém pracovišti, dostanu seznam, podle kterého sestra nejdříve vyhledá karty z kartotéky, vytiskne žádanku na laboratorní odběry, které jsou povinnou součástí prohlídky, popíše tři zkumavky pro jednoho pacienta - plným jménem, rodným číslem a požadovaným vyšetřením. To zabere minimálně pět minut. Pak mi předá kartu a já podle charakteru rizika a zdravotního stavu při poslední prohlídce zaškrtnu požadovaná vyšetření a předtisknu si žádanky na další povinná vyšetření - rtg plic, plicní, audio, ORL aj. Zase pět minut. Pak ráno sestra začne s nástupem směny v 5,30 - odebere krev, vyšetří moč, změří tlak, vyšetří zrak a další, podle charakteru provozu. To trvá asi 15 minut. Pak ho převezmu já a minimálně 15 minut pokračuji - odběr anamnézy za období od posledního vyšetření, vlastní fyzikální vyšetření a provedu zápis do dokumentace. Pokud pacient není v pořádku, napíšu další žádanky o doplňující vyšetření. Když takto vyšetřím 25 - 30 lidí - požadavky závodů jsou  vyšší, ale to už není v mých silách, pokračuji ve své ordinaci odpolední směnou, takže dalších 40-50 lidí. Ordinace je do 16 hodin, ale zpravidla neskončím dříve, než v 17 hodin. Pak ještě dokončím administrativní práce - obvykle 2 hodiny denně. Další den přijdou výsledky odebraných vzorků z laboratoře, takže znovu vzít kartu po kartě, zapsat a udělat závěr, jakou práci a za jakých podmínek smí pracovník nadále v provozu provádět. Pokud nejsou výsledky v normě, píšu další žádanky na kontrolní vyšetření, případně žádám registrujícího lékaře o spolupráci na dalším léčení. Tedy další den strávím nad preventivní prohlídkou ještě 15-20 minut. Celkem mi vyšetření a zhodnocení jedné preventivní prohlídky zabere něco přes hodinu času. Ten čas je rozložen do tří dnů a pracujeme ve dvou, na organizaci se podílejí další dva zaměstnanci podniku, takže jde o práci 3-4 lidí. Ale protože náš systém zná pouze odměnu za práci lékaře, vykazuje se tato práce pouze jedním kódem, který je odpovídající, pokud jde o délku vyšetření a práce kolem prohlídky, ale pokud jej zúčtuji v den, kdy byla prohlídka provedena, vyjde mi kolem 30 hodin práce. K tomu připočtěte odpolední ordinační hodiny a vyjde mi i 40 hodin práce. Nikoli proto, že bych ji mohla provést v tom dni, ale protože se v jeden den účtuje práce za tři dny. Ale tento systém jsme nenastavili my, lékaři, takto nám byl předložen zdravotními pojišťovnami a ministerstvem financí. Takže vykázat více práce, než 24 hodin za den, jde samozřejmě a bez podvádění. Je to záležitost nastavení systému. Pokud toto mluvčí VZP neví a domnívá se, jako většina laiků, že to není možné, tak snad jsem vám to objasnila. Náš systém odměňování nezná odměnu pro sestru pracující s lékařem, veškeré časové i finanční nároky se proto promítají do kódu lékařského výkonu.

Kapitola osmá

Vanitas vanitatum et omnia vanitas

Jak je možno vykázat péči o pacienta, který je v té době už po smrti. Stalo se mi, že jsem ošetřila pacienta ve čtvrtek před odchodem z ordinace. Podvrtnul si kotník, tak jsem mu ho zafixovala elastickým obinadlem, protože do nejbližší lékárny to bylo 4 km. Podepsal mi žádanku PZT - tedy na ten obvaz, který jsem mu přiložila na kotník. Ale žádanku jsem vypsala až druhý den - v pátek. Protože jsem neměla čas zajet do lékárny, odvezla jsem ji až v úterý, kdy mi vydali nový obvaz, abych měla v ordinaci místo toho, který jsem dala pacientovi. Jenže mezitím v neděli pacient zase uklouzl na náledí a na následky úrazu zemřel. Protože ho odvezlo ARO z blízkého města, nikdo ve vsi o tom nevěděl, pán žil sám, takže ani příbuzní nám nemohli dát vědět. Po měsíci se ozvala lékárnice, že jim VZP odmítá proplatit vydaný elastický obvaz, protože v den, kdy mi ho vydali, byl pacient již po smrti. Až za několik dní mi přišel pitevní nález a já jsem zjistila, že pán zemřel na následky úrazu. Já jsem ho opravdu ošetřila, opravdu dostal svůj obvaz, ale protože jsem si ho vyzvedla až po několika dnech, prostě ho pojišťovna už neproplatila. Výkon byl proveden, ale VZP dnes ústy své mluvčí tvrdí, že jsem zloděj. Já nemám jinou možnost obrany, tak to aspoň chci vysvětlit.

Závěr

Dnes se poslanci dohadují o podobě reformy zdravotnictví. Obávám se, že to jako všechno u nás bude jen polovičatost, protože na jiném se naši poslanci shodnout neumějí. V tom jsou zásadoví. Jakákoli reforma, o níž se politici a experti domnívají, že je natolik složitá, že ji není možné vysvětlit občanům, je mrtvá reforma. Ale oni nám žádnou živou neslibovali.

A dnešním povídáním jsem chtěla říci, že i dosud - bez reformy - bylo naše zdravotní pojišťovnictví tak složité, že ho snad není ani možné pochopit. A to ani při dobré vůli všech zúčastněných. Nebylo by méně namáhavé začít znovu?


MUDr.Alena Dostálová



Zpět na hlavní stránku