Diskuse s Lékaři pro reformu

Předesílám, že je to smutné, jestliže neschopnost našich politiků v oblasti tvorby racionálního systému zdravotnictví musí suplovat naši lékaři, kteří tak poslední dobou zakládají nerůznější sdružení, Praktik.cz, Lékaři pro reformu, Petice lékařů a další, víceméně na obranu svých a pacientských práv, protože ani oficielní organizace stavovské (ČLK, SPL…) neplní dostatečně funkci nezbytného tlaku na naše politiky, aby podmínky naší práce byly únosné.

Obtížné je to tím, že co lékař, to jiný názor na reformu zdravotnictví. A když se k tomu přidají rozdílné a roztodivné ideologické tanečky našich politiků, kterým zájem lékařů a jejich pacientů není tou největší prioritou, a když se navíc přidají nejrůznější lobistické vztahy, v nichž o lékaře a jeho pacienta už vůbec nejde, pak se skoro nelze divit, že naši politici raději od zdravotnictví mají chuť utéci než ho řešit.

Společnost Lékaři pro reformu vychází z respektování našich politických podmínek, které nejsou skutečné reformě nakloněny. Skutečná reforma musí mít za cíl zdravého pacienta a spokojeného lékaře. Předpokladem jsou přirozené vztahy mezi jednotlivými subjekty ve zdravotnictví a jejich maximální svoboda a odpovědnost. Většina z nás to tak vnímá, lékaři i opravdoví pacienti. Politici uvázli jen ve svých ideologických tanečcích.

Reforma musí především garantovat dostupnost a kvalitu zdravotní péče. Jestliže peníze vybrané na zdravotní dani nedostačují na zajištění základní péče, jestliže zdravotní pojišťovny tuto péči již nepokryjí, není možné, aby tuto péči doplácel svému pacientovi jeho ošetřující lékař, tak jak je tomu dnes. Tuto péči, její kvalitu a luxus, si musí přeci doplácet samotný pacient.

Proto je špatně, pokud pojišťovny uzavírají smlouvy s ošetřujícími lékaři na omezování zdravotní péče o jejich klienty formou nejrůznějších regulačních mechanismů. Individuální smlouvu s pojišťovnou musí uzavírat sám pacient, ne na omezení péče, ale na optimální péči. Dokud nedojde k této základní změně, stále bude hrozit pacientovi, že nebude léčen lege artis bez protekce, korupce či úplatku, protože lékaři nebudou nadále ochotni připlácet svým pacientům na jejich zdravotní péči.

Skutečně optimální reformu z pohledu potřeb pacienta a jeho ošetřujícího lékaře představuje proplácení primární a nejspíše převážně i ostatní ambulantní péče formou vkládání garančních peněz do systému přímo pacientem v ordinaci, které mu pak zdravotní pojišťovna vrátí v předem, dle individuální smlouvy domluveném, podílu. Tím se pacient stává rovnocenným partnerem svého ošetřujícího lékaře a může si spolurozhodovat o svém optimálním vyšetřování a optimální léčbě, protože lékař není ekonomicky omezován a je omezen jen prospěchem svého pacienta.

I v tomto systému lze zajistit dostupnost zdravotní péče pro všechny, pokud stát vyřeší možnost vyšetření ekonomicky slabších jedinců, kteří u nás žijí na hraně přežití. Kéž by se nad tímto problémem poctivě zamysleli politici ČSSD místo neustálého otloukání svých ideologických frází. I v tomto systému může být zdravotní péče dokonce bezplatná, ale stojí to něco předem. Všechna ostatní řešení zdravotní reformy jsou jen horší. Bohužel, pro toto optimální řešení z hlediska pacienta není politická vůle! Nejsem si jist, že my lékaři bychom tak rychle měli souhlasit s řešeními krize našeho zdravotnictví cestou méně výhodnou pro naše pacienty i pro nás. Jsem přesvědčen, že je naší povinností tlačit na politiky, aby se prosadil tento pro pacienty nejvýhodnější systém. Jako lékaři, kteří do toho vidí, jsme morálně odpovědní prosazovat toto optimální řešení. To je i náhled lékařů sdružených ve skupině Praktik.cz.

Lékaři pro reformu podporují nezbytnost proměny současných zdravotních pojišťoven fungujících jako prostí redistributoři naší zdravotní daně na skutečné zdravotní pojišťovny, které budou uzavírat individuální smlouvy se svými klienty a vytvářet pro ně nejrůznější pojišťovací produkty, mezi kterými si budou moci pacienti vybírat produkty pro ně osobně nejvýhodnější. Mám obavu, že Tomáš Julínekplánuje ponechat současně existující pojišťovny, které by měly pečovat o pacienty v rozsahu plně solidární péče, a zřídit komerční pojišťovny na zdravotní připojištění. Tento systém by byl dražší pro občany, více by se ztrácelo peněz z našich zdravotních daní a to hlavní řešení problémů by zůstalo na úřednících ministerstva, kteří během 18 let dokázali, že tohoto řešení nejsou schopni. Nechť tedy míru solidarity si určí samotné svobodné a odpovědné zdravotní pojišťovny.

Lékaři pro reformu se vyjadřují i k regulačním poplatkům. Původně navržená výše by jistě neměla regulační funkci dosti účinnou, proto navrhují poplatky zvýšit. Já jsem osobně přesvědčen, že mnohem elegantnějším řešením regulace nadměrné zdravotní péče by byl právě ten pokladenský systém financování ambulantní medicíny s dočasným vkládáním garančních peněz pacienta do systému místo nevratně vkládaných regulačních poplatků. S tím nepochybně musí souhlasit i všichni myslící členové ČSSD.

Lékaři pro reformu, na rozdíl od našich politiků včetně ředitele VZP Pavla Horáka, jsou si vědomi, že základním kamenem našeho zdravotnictví musí zůstat osa praktický lékař – ambulantní specialista – nemocnice. Tento systém je nejšetrnější pro zdravotní pojišťovnu, ale především pro samotného pacienta. Každé jiné řešení, každé obcházení praktických lékařů, je pro pacienta mnohem dražší. Ale i pro systém. Pak není divu, že není na zaplacení lékařů.

Lékaři pro reformu si uvědomují i problém nadměrného počtu lůžek v nemocnicích, ale řešení nenabízejí. Řešení tohoto problému se hledá snad již od Listopadu. Žádné dobré řešení neexistuje, pokud tento problém budou řešit byrokrati ministerstva zdravotnictví. Až konečně budou zřízeny skutečné zdravotní pojišťovny s plnou odpovědností a svobodou, která je jim nyní zákonem upírána, nechť tyto zdravotní pojišťovny řeší tento problém zcela přirozenou cestou, tj. cestou nasmlouvávání potřebné zdravotní péče pro své klienty s jednotlivými nemocnicemi. Mohou to být jen zdravotní pojišťovny, které dokáží zcela vypočítat, kolik nemocniční péče je pro ně nezbytné. A co se zbytkem nepoužitých lůžek musí přece vyřešit samotný management nemocnice. Každý jiný, kdo by to chtěl řešit za ně, to musí udělat hůř.

Závěrem chci vybídnout všechny otevřené mozky ke zvážení vhodnosti přijetí základní teze: Přirozené vztahy mezi jednotlivými subjekty ve zdravotnictví jsou ty jediné ekonomické a efektivní vztahy. Snažme se tedy o to, aby všechny vztahy se mohly dít maximálně svobodně a odpovědně, pokud máme zájem o maximální úspornost našeho zdravotnického systému. Vše ostatní, konstruktivisticky až socialisticky řízené centrálně z ministerstva je neekonomické a neefektivní a příliš drahé. Nehrajme si na boháče. Náš stát není v Evropě ten nejbohatší! A nerozhazujme finanční prostředky, které si občané vkládají do svého zdraví.

Přirozené vztahy ve zdravotnictví je jedno ze základních témat, se kterým přichází i sdružení Praktik.cz, které se bude též snažit protlačit přirozené vztahy, svobodu a odpovědnost všech subjektů do politického náhledu na správné fungování zdravotnictví.

MUDr. Bohumír Šimek, Křemže