Zpět na hlavní stránku

Chyby Julínkovy reformy

Julínkova reforma není pravicová. Pravicová politika musí vycházet (jak nás to učil Václav Klaus) z přirozených podmínek a přirozených vztahů. Pro levicovou politiku je naopak příznačný konstruktivismus, vymýšlení správných vztahů člověkem. Ale příroda v biotopech, jakož i v člověku a ve společnosti a tedy i ve zdravotnictví, si vždy dokáže najít tu nejekonomičtější a nejefektivnější alternativu. Proto nevidím důvod, proč se i Julínek nedrží přirozených vztahů.

Julínkova reforma představuje nedostatek důvěry a svobody přinášející přirozenou odpovědnost a tvůrčí tvořivost jak pro lékaře, tak i pro pacienty. Julínek dává svobodu a odpovědnost jen pojišťovnám asi proto, že je přesvědčen, že si je snáze ohlídá. Nepřátelé Julínkovy reformy kalkulující v našem korupčním prostředí s otázkou, zda centrálně sledované peníze se netunelují lépe. Socialisté je chtějí dokonce soustředit do jediné pojišťovny. Chápu, že těžko dávají politici důvěru lékařům, když si zlikvidovali základní pojistku kvality i kvantity práce lékařů rozvolněním lékařské komory a když mnozí z nich nyní mají dokonce zájem ji zcela zlikvidovat.

Chybu Julínkovy reformy vidím v neochotě využít přirozených vztahů, které představuje pokladenský systém financování alespoň ambulantní medicíny. A když již nevidí ten ohromný přínos a profity pro všechny subjekty, proč neumožní pokladenský systém jako alternativu a ze zákona nadále diskriminuje pacienty nesmluvních lékařů, kteří jsou zákony donuceni platit svoji zdravotní daň, aniž by směli ze společných peněz čerpat jedinou korunu na svou péči, pokud bude řízena přes nesmluvního praktického lékaře. Proč není ochoten tuto nejekonomičtější cestu umožnit i ekonomicky slabším občanům tím, že by se rozpracovaly sociální podpůrčí programy. Cestou pokladenského systému by se ušetřilo mnohem více než cestou Julínkovou a ušetřené peníze by patřily poskytovatelům zdravotní péče.

Chybou Julínkovy reformy je, že uspořené peníze budou přerozděleny mezi manažery pojišťoven, pacienty a lékaře. Že o profit lékařů nejde ani politikům ani pojišťovnám nikdo nepochybuje. Je možné i pochybovat i o profitu pacientů. V pokladenském systému by byl nesporně profit pacientů vyšší, protože jen v tomto systému mohou mít péči, kterou potřebují nebo si přejí.

Chybou Julínkovy reformy bude, pokud ponechá kontraktace zdravotní péče a jejich limitace i v primární péči. To již máme ověřeno, že pacient nemůže být léčen lege artis.

Chybou Julínkovy reformy se svobodou a odpovědností jen pro pojišťovny je, že oproti pokladenskému systému není řídícím principem potřeba a přání pacienta, ale úspory na pacientovi a na lékařích. I sřetězení lékařů pojišťovnami je z tohoto hlediska méně výhodné než sřetězení lékařů praktickým lékařem podle osobních zkušeností a znalostí odborných lékařů, protože sřetězení pojišťovnou je dáno úsporami, ale sřetězení praktickým lékařem je dáno jen profitem pacienta a úspora (nejspíše mnohem vyšší) je jen vedlejším produktem optimální zdravotní péče, kterou si řídí sám pacient v součinnosti se svým praktickým lékařem.

To jsou tak ty hlavní chyby Julínkovy reformy z pohledu praktického lékaře. Cílem reformy nesmí být rozdělení si peněz vybraných na naše zdraví, ale zdraví pacienta, spokojenost lékaře a obnova rozrušeného vztahu mezi lékařem a pacientem, který je základním nosným médiem pacientovy úzdravy.

MUDr. Bohumír Šimek

 

 

Zpět na hlavní stránku