Zpět na hlavní stránku

Ad: Tuto reformu ne?! (Medical tribune IV/3:11/2-2008:B1)

 
Článek začíná větou „Věrouka ministra Julínka, že trh vyřeší vše i ve zdravotnictví, je ztrátou soudnosti…“ Bohužel jde jen o prázdnou ideologickou představu odborářů podporující ČSSD.
Tomáš Julínek právě naopak dělá tu chybu, že nebere samoregulaci přirozených vztahů vážně. Jinak by již dávno nastavil zdravotnictví do přirozených kolejí, které jediné jsou ekonomické a nejefektnější.

Pacient si vybere z různých pojišťovacích produktů (zatím nelze) u různých pojišťoven ten, který mu nejvíce vyhovuje, a uzavře s pojišťovnou individuální smlouvu na nejoptimálnější zdravotní péči podle svých představ (zatím nelze) místo toho, jak je tomu dnes, kdy s pojišťovnou uzavírá smlouvu jeho ošetřující lékař na omezování této zdravotní péče. Pacient pak po vyšetření u svého lékaře zaplatí za toto vyšetření lékaři a tyto investované vratné garanční peníze si vyzdvihne u své zdravotní pojišťovny ze svého zaplaceného pojištění podle své individuální smlouvy. Toto zatím také nelze pro politickou diskriminaci těchto přirozených vztahů.

Tyto přirozené vztahy mají mnoho výhod oproti současnému nastavení financování zdravotní péče, protože činí pacienta skutečným pánem ve zdravotnictví, který spolurozhoduje o své léčbě podle svých potřeb i představ, a rozhoduje o tom, který lékař dostane od něho zaplaceno a který lékař mu za to nestojí. Zcela přirozenou cestou jde o zvyšování kvality zdravotní péče a kvality kontaktu. Zcela přirozenou cestou se zlepšuje i práce zdravotních pojišťoven. Největším motorem kvality je svoboda pacienta, lékaře i zdravotní pojišťovny, která zcela přirozenou cestou přináší odpovědnost a tvůrčí iniciativu. A nespornou výhodou tohoto přirozeného přístupu je omezení tunelování na všech úrovních.

Místo těchto přirozených vztahů, které odpovídají pravicové politice ve zdravotnictví, připravuje Tomáš Julínek svobodu jen pro zdravotní pojišťovny a především pro podnikání finančního kapitálu, který díky soustavné politickoekonomické pauperizaci ambulantních lékařů je snadno převálcuje pro jejich nekonkurenceschopnost. Praktičtí lékaři se obávají rozvratu primární péče i rozvratu nemocniční péče, pokud se bude více peněz ze zdravotního „pojištění“ vyvádět mimo zdravotnictví při nedostatečném zaplacení lékařů i ostatního zdravotnického personálu. Protože toto připravované a již rozvíjené hospodaření s vybranými penězi na naše zdraví nemá nic společného s přirozenými vztahy ve zdravotnictví, nazývám tento přístup pseudopravicový, vyvolávající pouhé zdání pravicového přístupu. Nejde o skutečné podnikání, ale jen o iluzi podnikání, a nejde o normální kapitalismus, proto mluvím z hlediska lékařů o kapitalismu socialistickém, který v některých zemích byl již za socialismu. Z toho nemají oprávněnou obavu jen odborářští bosové, ale i všichni lékaři, kteří cítí odpovědnost vůči svým pacientům.

Je však lepší alternativou přístup Davida Ratha se sociálními demokraty? Ti připravují spojení finančních prostředků pod jeden pojišťovací ústav. To se většině sociálních demokratů jeví jako šance na úspory. Jenže zde většina občanských demokratů správně poukazuje na to, že centralizovaně spravované prostředky se snáze tunelují. Navíc to působí dojmem, že se obě strany bojí svobodných, přirozených vztahů mezi pacienty, lékaři a pojišťovnami, které umožňují lepší správu peněz investovaných do našeho zdraví. A jaký je vztah sociálních demokratů k narůstajícím zdravotnickým molochům, zatím moc nevíme. Víme jen, že se bojí privatizace nemocnic a operují s naší zkušeností o nižších platech zdravotnického personálu v nich.

Je tedy šance z politického hlediska na stabilizaci našeho zdravotnictví? Zatím chybí politická vůle k přirozeným vztahům ve zdravotnictví u všech našich politických stran. Bohužel.

 

MUDr. Bohumír Šimek

Zpět na hlavní stránku