České zdravotnictví - relikt socialismu
Po Listopadu byl učiněn
pokus převést českou společnost z nepřirozených, direktivních podmínek
zpět k normálnímu fungování mezilidských vztahů. Byla nastolena společnost
opět v kapitalistických vztazích, ale s četnými šrámy na duchu.
Nechci dnes zpět připomínat zlatokopecká léta po Listopadu, nechci ani opakovat
slova Václava Havla, že naše společnost vytvořila spíše mafiánský kapitalismus. Pokusili jsme se obnovit
přirozené vztahy ve společnosti, ale zůstali jsme poznamenáni lety komunistické
éry utvářenou deformitou osobností provádějících tuto transformaci společnosti.
Mnohé osobní hříchy se staly normou. A tak slyšíme stesky střední vrstvy, že
současná politická elita se k ní chová likvidačně a že v této zemi
není možné podnikání bez korupce a protekce.
Jen to
naše české
zdravotnictví zůstalo baštou socialismu uprostřed, byť
deformovaných, ale přece
jen kapitalistických vztahů. Tento relikt socialismu zachovaly
všechny
polistopadové vlády s ČSSD i ODS v čele.
Jakýkoliv posun
k lepšímu mezi subjekty je ve zdravotnictví
zabetonován zákony
deformujícími naše vztahy. Veškerá
moc včetně rozhodování o toku finančních
prostředků je totálně centralizovaná na ministerstvu
zdravotnictví, všechny
funkční články zdravotnictví (pacient,
lékař, nemocnice, pojišťovna…) jsou
zcela vyřazeny z možnosti ovlivnění systému, jsou
jim naprosto odejmuty
jakékoliv rozhodovací pravomoci. A tato tvrdě
nastavená nesvoboda nese své
ovoce v destrukci vzájemných vztahů a
naprosté ztrátě odpovědnosti za
svoje chování.
Dnes již je bez
jakýchkoliv
pochyb, že náš centralizovaný, direktivní,
socialistický model zdravotnictví
vede k destrukci základního hojivého media,
kterým je vztah důvěry mezi
pacientem a jeho ošetřujícím lékařem. Jde o
útok na základní hojivý moment
naší
medicíny, který ve svém důsledku vede k
prodražení zdravotní péče, protože
funkce vztahu důvěry mezi lékařem a pacientem je
nahrazována ohromováním
pacienta drahou přístrojovou technikou.
Mnohem
závažnější
z hlediska pacienta je, že náš současný,
socialistický model zdravotnictví
vede k rychlému snižování dostupnosti
zdravotní péče. Již dnes se stávají
některá nezbytná vyšetření a léčba
pro pacienta nedostupná bez korupce,
protekce nebo úplatku. To je důsledek uplatňovaných
regulačních mechanismů
tvrdě omezujících zdravotní péči.
Lékaři ambulantní sféry jsou donuceni
omezovat potřebná vyšetření a
předepisování nezbytných léků, protože jim
hrozí
naprosto netransparentní pokuty pojišťovnami za
práci lege artis. Stejně tak
jsou dnes omezováni v práci lege artis i
nemocniční lékaři managementy
svých nemocnic.
Nejtvrdší
restrikci
zdravotní péče a snížení její
dostupnosti jsme zažili za ministrování Davida
Ratha, kdy nám všem hrozily pokuty od pojišťoven
za práci lege artis řádově ve
statisících korun. To byl důsledek neschopnosti
týmu Davida Ratha pochopit
rozdílnost chování systému velkých a
systému malých čísel v matematice a
jejich rozdílného dopadu na zdravotnictví. Co je
únosné v systému
globálních velkých čísel, může být
neúnosné po rozdrobení na jednotlivé
lékaře,
pojišťovny, druhy péče a kvartály.
Je zcela
nepochopitelné, že
naše politické reprezentace, které si musí
být vědomy, že v současné
společnosti je vše převážně ovládáno
ekonomickými vztahy, usilují veškeré
přirozené ekonomické vztahy z našeho
zdravotnictví zcela vyloučit.
Důsledkem toho je, že pacient naprosto ztrácí motivaci
chovat se v systému
zdravotnictví racionálně. Na jedné straně
nemá důvod ke zbytečnému nečerpání
zdravotní péče a na druhé straně nemá důvod
chovat se racionálně ke svému
zdraví, protože žije iluzí, že ho musí někdo
zadarmo vyléčit. On neví, že ne
vždy je to možné.
Důsledkem
zvrácenosti
ekonomických vztahů ve zdravotnictví, kdy lékař je
ekonomicky postihován za
práci lege artis, kdy systém jej ekonomicky místo
řádných odměn nehorázně
ždímá, je emigrace schopných lékařů do
zahraničí a naprostá destrukce vztahů
mezi pacientem a lékařem těch, co zůstávají.
Bohužel, ani lékaři si to často
neuvědomují, že tento základní klíč
fungování léčby, tedy vzájemná
důvěra
lékaře s pacientem, se nekompromisně ztrácí.
Důsledek
našeho
socialistického zdravotnictví na našich
zdravotních pojišťovnách je
obzvláště
kuriózní. Vlády Václava Klause umožnily
vznik mnoha zdravotních pojišťoven,
kterým ze zákona byla zakázána možnost
tvorby různých pojišťovacích produktů.
Již od počátku jsem měl divný pocit, že vlastně nejde o
zavedení skutečného
kapitalismu, ale že jde jen o dětské hraní si na
kapitalismus. Dnes se
k tomu musí naši politici konečně nějak postavit.
Chtějí-li zachovat
společensky nemotivující a v podstatě
destruující socialistické
zdravotnictví, pak nám stačí jedna
zdravotní pseudopojišťovna pokračující
nadále ve funkci redistributora od nás vybraných
zdravotních daní. Ještě méně
výhodný je německý model (uvažuje se o jeho
zkopírování u nás) kde navíc
k existujícím pseudopojišťovnám se
zřídí úřad zastřešující tyto
pojišťovací úřady. To představuje
další odčerpávání financí
z našich peněz
vkládaných do našeho zdraví.
Pokud si naši politici
uvědomují důsledky našeho socialistického zdravotnictví a chtějí-li ve
zdravotnictví přejít z těchto destruktivních, socialistických vztahů
k normálním, přirozeným, funkčním mechanismům, pak musí především umožnit
vznik skutečných zdravotních pojišťoven, které budou fungovat zcela svobodně a
nezávisle (jen za tvrdého dohledu státu nad jejich hospodařením), které samy
budou rozhodovat, co bude plně solidární péče a co si budou muset jejich
klienti platit sami. Ať se i v tomto liší, což se stane součástí
vzájemného, plodného konkurenčního boje zdravotních pojišťoven. Bude to mnohem
efektivnější než čekat na rozhodnutí ministerských byrokratů, kteří za 17 let usilovné práce
nedokázali stanovit, co se zahrne do plné solidarity a co do částečné. Zkrátka
nezbytně potřebujeme skutečné zdravotní pojišťovny, které budou pod ekonomickým
dozorem státu (ale bez omezujících direktiv) tvořit různé pojišťovací produkty,
v nichž si pacient bude moci mezi nimi smysluplně vybírat ten, který mu
nejvíce vyhovuje.
Až si páni politici uvědomí,
že naše socialistické zdravotnictví legislativně zabetonované v rukou
byrokratů ministerstva zdravotnictví vede ke zhoršování kvality a dostupnosti
zdravotní péče, budou muset uvolnit vzájemné vztahy jednotlivých subjektů ve
zdravotnictví tak, aby byla obnovena jejich akceschopnost.
A zde je jediná cesta:
Maximální svoboda všech těchto subjektů obnoví jejich tvořivý potenciál a
obnoví dnes prakticky zlikvidovanou jejich zodpovědnost. A to vše bez direktiv,
zcela svobodně a zcela přirozenou cestou. Je nejvyšší čas, pokud nám jde o
zdraví našich občanů.
Cílem
skutečné reformy musí
být zdravý pacient, spokojený lékař a
obnova vztahu důvěry mezi pacientem a
ošetřujícím lékařem. Dnes prakticky ze
systému vyřazený pacient se musí opět
dostat do centra pozornosti. Je to pacient, který se musí
stát opět
rovnoprávným partnerem svého
ošetřujícího lékaře, který má
možnost podílet se
na rozhodování o optimálním
vyšetřování a optimální
léčbě. Předpokladem je, že
ze současného ekonomického ohrožení svého
lékaře se musí stát jeho ekonomickým
přínosem. (V současnosti systém běží ekonomičtěji
po vyloučení pacienta ze
systému a pacienta de facto ke svému
fungování již vůbec nepotřebuje. Strašné!)
Tohoto může
pacient
dosáhnout jedině tím, že po vyšetření
v ambulancích bude vkládat do
systému své garanční peníze, které
mu jeho zdravotní pojišťovna proplatí dle
předem uzavřené smlouvy. To znamená, musí skončit
současné smlouvy lékařů
v ambulantní medicíně s pojišťovnami
uzavírané na omezování zdravotní
péče o jejich pacienty a musí být
individuální smlouvy mezi zdravotními
pojišťovnami a jejich klienty uzavírané na
optimální vyšetřování a
optimální
léčbu, mezi kterými si bude moci pacient svobodně a
smysluplně vybírat. Dokud
bude lékař nucen doplácet svým pacientům kvalitu a
luxus jeho léčby, pacient
nebude léčen lege artis, natož aby mohl být léčen
podle svých představ.
Důsledkem limitace primární péče
regulačními mechanismy je péče non lege
artis. Jedině vkládáním garančních peněz
pacientem do svého ambulantního
ošetření může být obnovena dostupnost
zdravotní péče. Nelžeme pacientům o
dostupnosti a bezplatnosti zdravotní péče. I
zdravotní péče s vkládání
garančních peněz může být zcela dostupná (po
zajištění ekonomicky slabých
jedinců státem). A dokonce dostupnější než
v našem současném systému. A
navíc může být i zcela bezplatná, ale to
stojí něco předem!
MUDr.